Icarus - Prolog

26. září 2016 v 16:58 | Slečna Postradatelná |  Icarus
Prolog: Hrozba


"Tohle je souboj na život a na smrt!" vykřikla drobná osoba nasoukaná v nepadnoucím brnění směrem k Jivete v pevné kožené vestě a loveckých kalhotách.
Krávy z pastvy se za dvojicí dětí otáčely, když se z louky za jejich boje ozývaly kovové nárazy.
"Ale to by muselo znamenat, že z něj jeden z nás nevyvázne živý!" opáčila Jivete a zapíchla mohutný meč svého bratra před sebe.
"Smrt můžeme předstírat." navrhl zapálený hlas zpoza helmy.
"Támhle se ale umírá doopravdy." ukázala na neklidnou vesnici dolů z kopce, několik mil od místa, kde právě stáli, kde čekali na své rodiče.
"Před týdnem posel přinesl dopis, kde můj otec psal, že jeho a Anerova decurie pronásledují turmu vybavenou meči Saarhského království." zařinčelo brnění.
Oba se rozešli k Jivetinu bratrovi a usadili se mezi luční kvítí před Briceta, který před malou chvilkou rozcuchal své sestře rozpustilé blonďaté vlásky.
"Bricete," otočila se Jivete na svého bratra. Pod hustým tmavým obočím se k ní zvedly oči plné obav. Jejich rodiny dole v údolí možná právě bojují o život a oni prosí stvořitele, aby všichni vyvázli bez úhony. "Myslíš si, že to jsou jezdci Saarhského království? Proč by mířili právě do naší vesnice?" upřela pohled zpět do dálky, odkud se ozývaly zvuky boje.
"Ovšem, že jsou!" tenký hlásek si sundal helmu a prohrábl zpocené vlasy.
"Aliren dodává koně jezdectvu Teäského království. Připadá mi to jako válečný tah. Když Saarhští pobijí koně Teäského krále, jeho počet jezdců v armádě bude nevýhodou. Pokud to tak je, Jivete, naši zemi čeká válka a tohle není jediná Saarhská jednotka v Teäsku." prohrábl se rašícím strništěm. "Možná se mílím, možná je to jen skupina banditů s ukradenými Saarhskými meči a plení zranitelná osídlení." povzdechnul si.
"Ale tomu sám nevěříš."
"Hrozba války visí ve vzduchu už pár let, Jivete, a ještě pár dalších let tomu tak bude." pohladil ji po tváři.
Drobná postava nasoukaná v nepadnoucím brnění pozorovala tři osoby vyšlapávající cestu luční trávou nahoru k nim. Brnění se opět rozřinčelo, když se osoba v něm rozeběhla směrem přicházející trojice. Jejich rodiče.
"Decurie Anara i tvého otce dorazily na pomoc právě v čas. Celá situace však působí zvláštně. Ruku vztáhli jen na ty, kteří se jim opovážili zastoupit cestu." žena v zástěře a plátěných šatech láskyplně objala hromádku brnění, která jí už pár sekund visela kolem pasu. Žena zvedla hlavu, aby mohla promluvit s Bricetem sbíhajícím kopec.
"Bricete," vydechla naléhavě, "Myslíte, že to může znamenat,"
"Ano." přikývl, "Ale je poněkud uspěchané myslet hned na válku. Více se dozvíme poté, co váš muž podá zprávu králi."
Žena uvolnila sevření plechového oděvu a založila si ruce na prsou.
Společně z kopce sledovali, jak si decurie Teäského krále odvádějí zajaté Saarhské jezdce.
Malý válečník se se sluncem vysoko nad hlavou rozeběhl k městu dolů doufaje, že ještě dožene svého otce. I když těžké brnění tížilo drobná ramena, bylo nošeno hrdě, s pýchou.
Válka hrozila Teäsku a Saarhu už dvacet let, ale teprve teď začali Saarhští vnikat bez povolení na území Teäského království, začali podnikat první válečná opatření, aby si pojistili případné vítězství.
Nejen Teäsk, ale i Fahern a Neskar čekalo dlouhé období života ve strachu z dalších kroků Saarhského království.

*

Takový drobný útržek z minulosti hlavního hrdiny, ne tolik důležitý, ale rozhodně hodící se pro pochopení nadcházejících událostí. Gramatika dost cancer, ale věci se zlepšej.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama