Drahý blogere pisálku

2. března 2016 v 23:53 | Slečna Postradatelná |  Nezařaditelné
Vracím se s poučným článkem nejen pro vás, ale i tak trochu pro mě, abych se jednou držela toho, co sama vám všem nakážu. Pokud hodláte dále pokračovat ve čtení, dozvíte se, jak si vytvořit charaktery pro svou povídku, čemu se vyhnout, jak je uvést do příběhu a podobně cool věci, na který byste si měli časem přijít sami (ale tento proces si tímto článkem dovolím urychlit a předejít pisatelským pádům).


Podívej se na něj
Vzhled. Je zaručeně důležitej a některý charaktery na něj můžou dost sázet. Bude váš charakter těžkej egoista či skromný hrdina? Trochu sjíždím k charakteru postavy, který je však vzhledem často ovlivňován. Dobře víme, že odporní záporáci si kompenzují svůj zjev nablýskanými cetkami, velkolepými sídly a nesmírnou mocí (nebo tu jsou takový ty ošklivky, co tiše záviděj a do příběhu vhazují kousavý poznámky). Popis vzhledu je pro čtenáře poměrně důležitý, jelikož se nikdy z nás nechce prokousávat dílem, jehož hlavní hrdina je "rozmazaný" či obvyklý (pokud to ovšem není váš záměr).

Charakter
To, jak se váš hrdina bude chovat, je zde zásadním bodem, jelikož bojácný zlodějíček si netroufne jít do bitvy s pevným odhodláním jako věrný voják. To, jaký váš hrdina je, ovlivňuje i způsob, jakým mluví - Když si je jist sám sebou, v dialozích se může stavit nad ostatní, může shazovat druhé a vytahovat se, být vulgární a tak dále. Nedokonalí hrdinové jsou však pro čtenáře zajímaví (když mají od každého něco), tudíž to nemusí být svalnatý blonďák s modrejma očima/ vyleštěná princezna, ale někdo podobný čtenáři. Tvořte proto příběh i na základě věkové kategorie vašich čtenářů, na blog.cz se to hemží teenagery, tudíž pro ně budou rozhodně zajímaví hrdinové jim podobní (samozřejmě jde o to, zda příběh píšete pro druhé či pro sebe, nebo zda se prostě nezajímáte o to, co vaši čtenáři chtějí a tak dále. Je tu spousta faktorů, které mohou vést k jiným doporučením či uvádět ta má jako chybná, ale je samozřejmě na vás, jestli si tyhle kecy necháte hustit do hlavy).
Mladí hrdinové mají pořád svou jiskru, smysl pro dobrodružství, nápady a sny, což všechno s věkem tak nějak padá do jedný odpadní jámy lidskýho života a prioritou je hlavně ten život nějak přežít.

Styl
Vzhled i charakter do něj mají co mluvit, jelikož čím je osoba rozměrově větší, tím mívá nižší sebevědomí, tudíž se neodváží vzít si na sebe něco, co by jim zrovna nemuselo lichotit. Má váš hrdina nějakou věc/kus oblečení, které/ho se za žádných okolností nevzdává? Klobouk? Stuha ve vlasech? Něco naprosto typického, s čím si váš charakter každý v jeho okolí spojí (týká se i chování a vzhledu, prostě něco, čím váš člověk a ne nutně člověk vystupuje z davu).

Role
Jeho role v příběhu je samozřejmě klíčová, protože se takhle nebudete namáhat s vedlejším charakterem, který párkrát mine vašeho hrdinu na chodbě ve škole/práci/kdekoli jinde.
Vzhled + Charakter + Styl postavy s rolí v příběhu souvisí. Charakter se může dostat někam, kde bude muset nosit jiné oblečení, se kterým si "nebude rozumět". Je možné, že se dostane do míst, kde nebude vzhled hrát nijak zvlášť důležitou roli a to se samozřejmě odrazí i na jeho egoistické povaze. Důležité je přemýšlet předem nad posláním hlavních postav a nad tím, jak se nechají v průběhu děje ovlivnit okolnostmi.

Vztahy
Hlavní hrdina nemusí být na všechno sám, ba zde se vítá více hlavních hrdinů, což zároveň znamená víc pohledů na věc, čímž dáváte čtenáři možnost výběru, zda s nějakým z názorů bude souhlasit. Jsou tu různé faktory, které mohou hrdinu změnit. Láska, nenávist, přátelství, rodinná situace, jeho okolí. Tohle všechno ovlivňuje i nás v reálném životě a hlavní postavy musí působit reálně.

Dialog & monolog
Jak jsem řekla - Postavy musí působit reálně (nebo by alespoň měly, chápete). Teenageři vám z rukávu nevytáhnou mega dlouhej proslov na úrovni zadiplomovanejch profíků z pomyslný jámy přežívajících. Důležité je pokusit se alespoň zosobnit se svým charakterem, myslet na to, jak byste se zachovali vy, co byste řekli, jak byste se tvářili a co byste cítili (pokud nejste zadiplomovanej chytrák a pokud ze své postavy přesně takového chytráka nechcete). Myslete na řeč těla, na nějaký ten zlozvyk, kterého si ani nemusí být hrdina vědom a jen okolí si jej všímá.

Cílem článku bylo sdělit vám, že hlavní hrdina má být nějakým způsobem svůj a mile by působila jeho účast v něčem čtivém. Humor je vítán a stejně tak otevřená mysl. Určitě jste si všimli té hromady závorek, ve kterých dodávám, co se hodí, ale předchozí tvrzení by to mohla nějak popřít. Jednoduše vám řeknu, že tady není žádnej přesnej návod na tohle, protože vám do hlavy nikdo nevidí. Tohle je pouze přehled věcí nepostradatelných pro hlavní hrdiny (vzhled, chování,..). A trochu si do mě v komentářích rejpněte ať taky podiskutujeme a nebojte se dodávat k tématu (nejsem žádná gramatická královna, občas dojde k překlepu a občas moje mysl vyzvrací kostrbaté věty, tak za to se omlouvám a neslibuji nápravu; vulgarismy jsou zde na denním pořádku).

Žijte blaze a trochu hrdinům serte na hlavu ať to celý není růžová pohádka.
Amen, bratři, sestry a vy mezi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 5. března 2016 v 23:08 | Reagovat

najväčšia výzva pre spisovateľa je podľa mňa dosiahnuť, aby všetky charaktery neboli ním, respektíve do každého vložiť len konkrétny kúsok seba. :-)

2 Slečna Lhářka Slečna Lhářka | Web | 13. března 2016 v 12:40 | Reagovat

Připadám si, jako bych ti vykrádala jméno, to je hrůza q.q
Já to s postavami mám tak nějak všelijak, jelikož se řadím mezi tu skupinu fangirls, které musí mít ve všem, co čtou/sledují, alespoň jednu vlastní postavu, a občas mám pocit, že bych se vytváření OC mohla věnovat závodně xD
Nevím nevím, vzhled podle mého skromného názoru není tak docela stěžejním bodem. Nedávno jsem četla Johannese Cabala a tam jsme se o hlavním hrdinovi za celou knihu dozvěděli jen tohle - je blond, obléká se jako pohřebák, nosí slamák, jeho pleť nemá zrovna zdraví odstín a mluví s německým přízvukem. Navíc byl ještě jeho popis dávkován postupně. Jelikož nejsem zrovna fanoušek dlouhých popisů, naprosto mi to tak vyhovovalo, ale tohle je čistě otázka vkusu. Každopádně by si každý autor měl dopředu rozmyslet, jak jeho hrdina bude vypadat. Nemusí to říkat čtenářům, ale sám by to vědět rozhodně měl!
Povaha je základ všeho! Na té by měl každý pisálek u své postavy stavět! Sama nad ní vždycky strávím celou věčnost, protože pokud od svých postav něco chci, pak je to vyvážená povaha se spoustou charakterových vad. Poslední dobou vytvářím buď snadno manipulovatelné holčiny, které se neumí fyzicky bránit nebo chodící dynamity se zatraceně krátkým doutnákem xD
Ach ano, naprosto něco typického pro danou postavu! Tahle kolonka má obrovský potenciál - podle takového poznávacího znamení mohou postavu poznávat jak čtenáři, tak ostatní postavy, můžou na něj dělat narážky nebo se kvůli němu může strhnout hádka - zkrátka obrovský potenciál a tak málo pisálků ho využívá. Je to škoda.
Vztahy! Není nad pořádně komplikované vztahy plné emocí, které postavy pomalu rozebírají zevnitř! *ďábelský smích* Tedy, ehm, asi jsem se nechala trošku unést... Každopádně pokud to mezi postavami skřípe a věci nejsou úplně růžové, je to vždycky velké plus příběhu. Pokud to ovšem pisálek zvládne! Když ne a ví to o sobě (ale i  když to neví), neměl by se do takových brutalitek pouštět - není nic horšího než "hádka", kterou člověk musí po prvních dvou řádcích přeskočit, protože nemá pointu, nemá žádný spád a emocí v sobě má asi jako čerstvě natřená betonová zeď.
Reálné chování postav dělá často problémy i leckterým autorům a scénáristům. Není nic horšího než postava, která neohroženě zachraňuje každého na potkání, odpouští naprosto všem a všechno, trvá na zachování světového míru a obecně je jejím jediným povahovým rysem to, že je kladná (Ano, Finne Collinsi, mluvím k tobě!). Nebo je naopak celou svou duší záporná a víc charakteru prostě nemá. Takové postavy bych zabíjela. Lidskost je klíčem ke všemu. Postava, která je podělaná strachy tváří v tvář obrovské armádě žoldáků je rozhodně sympatičtější, než postava, s níž to ani nehne, ačkoli do teď chodila na středí a největší nebezpečí, kterému kdy čelila, byla naštvaná matikářka. Bez vyvážené postavy se do psaní nepouštěj! - to byl mělo stát na každé příručce pro začínající spisovatele.
Nemůžu s tebou nesouhlasit prakticky ve všem, co jsi řekla. Na psaní obecně neexistují žádné přesné bodové návody. Člověk může dostat pár super rad, ale nakonec je to psaní přeci jen na něm. I postavy si každý samozřejmě tvoří podle svých preferencí, ale ta vyváženost a reálnost jsou prostě základní kámen všeho!
A ano, nechat své postavy trpět je taky základ! Věčně šťastná postava je špatná postava!
Heil psaní, sestro!
PS: Omlouvám se za případné překlepy/absurdně formulované věty. Hrozně jsme se k tomuhle článku chtěla vyjádřit, ale mám příšerně málo času. Takže ještě jednou promiň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama