Bez třpytu // Malec

27. března 2016 v 19:43 | Slečna Postradatelná |  Fanfikce
Říkala jsem si, že by byla škoda ponechat tuto ff jen končinám wattpadu, aby zůstala zasypaná Larry ffkami (12+), a co si budeme nalhávat, wattpad je útočištěm prvního stupně základních škol, takže by se mi nedostalo ani mé cílové skupiny čtenářů. Každopádně zde je výsledek mé prokastrinace.
+

Lydia se k němu blížila v černých svatebních šatech lovců stínů a po tváři jí tančil úsměv. On sám měl na sobě černý oblek a šedou kravatu, kterou vybírala Isabella. Stál před mlčenlivým bratrem, jenž měl na sobě lesklé rudé roucho a před sebou držel pouzdro zevnitř pokryté sametem. V měkkém sametu ležely vedle sebe dvě stély. Už za chvíli bude držet jednu z nich a bude Lydii črtnout runu svazku pod pravou klíční kost.
Potily se mu ruce a srdce bilo jako splašené. Vše se odehrávalo příliš rychle.
Hezčí nevěstu než Lydii v životě bezpochyby neviděl, ale i tak se rozhlížel mezi hosty, kde hledal tváře svých rodičů. Spoléhali na něj s pyšnými úsměvy na svých tvářích. Linku úst by nyní tiskli pevně k sobě, kdyby stáli na Alekově místě. Myslel si, že věděl, co dělá, když ji žádal o ruku. Dělal to přeci pro svou rodinu, pro dobré jméno své rodiny. Nikdy úplně nepomyslel na sebe.
Jak se rozhlížel, zahlédl Magnusovy kočičí oči. Seděl úplně vzadu a díval se na něj přesně tak jako naposledy, když mu gratuloval k zásnubám. Celá ta situace působila nevesele.
Alek se na něj nedokázal dívat příliš dlouho. Lydia už stála před ním a působilo by nemístně, kdyby namísto ní věnoval svou pozornost Magnusovi.
Mlčenlivý bratr v rudém rouchu mluvil, aniž by otevíral ústa a Alexandr koutkem oka stále sledoval hosty. Možná trochu doufal, že se najde někdo nesouhlasící s jejich svazkem a celá svatba padne. Zaslechl své a Lydie jméno vyslovené mlčenlivým bratrem. Vzal si do ruky svou stélu a když se letmo podíval na své rodiče, všimnul si, že Magnus už nesedí na svém místě a roztržitě se rozhlédl mezi hosty. Musel odejít před několika vteřinami. Možná kdyby ještě teď vyběhl ze sálu, dohnal by ho. Lydia si odkašlala, jelikož Alek byl myšlenkami někde úplně jinde (a s někým úplně jiným) nejméně deset sekund. Sevřel pevně stélu a Lydie od něj odvrátila svou tvář, aby ji mohl bez zábran načrtnout runu. Ucítila pálení na kůži, které po setině sekundy ustalo. Nemohl runu dokončit za tak krátkou dobu. Lydia otevřela oči, ale Alexandr už před ní nestál.
Alek se omluvně podíval na své rodiče a vyběhl ze svatebního sálu. Ve svém telefonu hledal čarodějův kontakt. Chodbou se prohnal kolem místnosti s občerstvením, kde se dnes měly bavit obě rodiny, Lightwoodovi a Branwellovi. Všechno zkazil a ještě si to plně nepřipouštěl. Zastavil se a udělal pár kroků zpět.
"Magnusi!" čaroděj si na talířek nandaval krevety a okamžitě zareagoval na své jméno. Otočil se na lovce stínů. Měl na sobě tmavě modrý oblek s mušličkami namísto manžetových knoflíčků. I když se na něm dnes nic netřpytilo, stále se svou hlubinně modrou lišil od černě oděných lovců stínů. Jako kdyby dnes nebylo co slavit.
"Alexandře," vydechl, "gratuluji." smutně se usmál.
"Není k čemu, ze svatby sešlo." přešel k němu.
Magnusovy kočičí oči se zaleskly, kdo ví, zda právě údivem.
"Lydia si jistě neuvědomuje, o co přichází, nemyslím si, že to byl moudrý kr-"
"To já jsem svatbu zrušil." rychle dodal.
Magnusovi téměř zaskočila kreveta, kterou si před malou chvílí strčil do pusy.
"Myslel jsem, že jsi odešel." ruce měl spuštěné podél těla.
"Už jsem se na to nemohl dívat," řekl a dodal, "Myslím tím hlavně tvůj výběr kravaty."
"Vybírala ji Isabella." pousmál se při myšlence na svou sestru.
"Já bych zvolil modrou," podíval se na Alekovu kravatu a poté opět zpříma do jeho očí, "Hodila by se ti k očím." zvednul se mu koutek úst.
"Magnusi," zopakoval jeho jméno, "Moje rodina mě teď nejspíš hledá," prohrábl si vlasy a sklopil pohled k podrážkám svých bot, "Všechno jsem zkazil, Magnusi. Jméno Lightwoodů si všichni spojí už jen s Kruhem, i když jsem měl možnost to nap-" nestihl dokončit, jelikož mu čaroděj skočil do řeči.
"Lovci stínů mě nikdy nepřestanou překvapovat." usmál se a položil Alekovi ruku na rameno. "Nemohl bys dopustit, aby ti sňatek s Lydií zkazil celý život. Jako tvoji rodiče pochopí, jako Lightwoody je bude jejich jméno ještě nějaký čas tížit. Tvé rozhodnutí bylo správné." ujistil ho čaroděj a palcem mu přejel po záhybu obleku na rameni.
Na chodbě zaslechli hlas Alekovy matky, Marysy Lightwoodové, a Magnus pod svou rukou ucítil, jak Alek ztuhnul. Marysa se dohadovala o něčem s Isabellou a Alek toho rozhodně nehodlal být svědkem, jelikož si byl jistý, že je zároveň tématem a že se ho jeho sestra snaží bránit. Magnus je oba lusknutím prstů přenesl do zahrady Idrisu.
Alek se rozhlédl od démoních věží až k rozkvetlým třešním po stranách cest. Konečně se mohl svobodně nadechnout a setřást ze sebe všechen ten stres. Alespoň na chvíli.
"Těší mě, že ze svatby sešlo, abych byl upřímný." přiznal Magnus, aniž by se díval na Aleka.
"Sám za sebe stejně tak ničeho nelituji." významně se podíval na Magnuse, který si pohledu všimnul, avšak stále hleděl kamsi za démoní věže.
"Tak mě napadá, že drink by teď přišel vhod." dodal Alek a jakmile větu dokončil, v ruce už držel naplněnou sklenku. Magnus musel myslet na to samé
"Spolek si teď bude dávat pozor i na rodinné přátele Lightwoodů." vhodil Magnus do ticha, "Přemýšlím, zda tu není něco, co bych měl, jak se říká, zamést pod koberec." zvedl se mu koutek úst při pomyšlení na možná nebezpečí. Dřív by se vypravil do jiné dimenze či do magicky chráněného úkrytu, ale nebezpečí v něm začalo vzbuzovat to, co v lovcích stínů.
Alek už se déle neudržel na místě a vtiskl Magnusovi na rty tvrdý, procítěný polibek. Chutnal po bílém víně a voněl jako čerstvé ovoce a exotické koření. Alek se od něj odtáhl a jako kdyby se na čaroděje najednou nemohl ani podívat. Zčervenaly mu tváře.
"Jako například tohle." dodal Magnus. Chystal se napít vína, ale počkal ještě malou chvíli, dokud ještě cítil Alekovu chuť ve svých ústech.
"Na vlastní svatbě tohle působí nepatřičně." Alek lehce panikařil, tvářil se klidně, ale uvnitř se třásl a vyčítal si vše, co dnes zvládnul pokazit.
"Přemýšlej o věcech jinak, Alexandře." podíval se čaroděj na lovce stínů, "Přemýšlej o nich jako o začátcích a koncích, jako o příležitostech a o nových zkušenostech." usmál se a tentokrát ho políbil on, dlouze a něžně, tak, aby Alek zapomněl na svou rodinu a myslel jen na to, co se právě děje. Na nový začátek.
Tentokrát se pomalu odtáhnul Magnus, jelikož Alexandr by v jeho objetí a s jeho rty na svých rtech vydržel bezpochyby celé hodiny.
Poslední věc, kterou by v den Alekovy svatby Magnus očekával, bylo, že to bude zatím jejich nejlepší společně strávený den.
Magnus si sáhl do zadní kapsy tmavě modrých kalhot a vytáhl klíč, který vtiskl Alekovi do dlaně.
"Pro případ, že budeš někdy potřebovat utéct od své rodiny a svých povinností."
"A pro případ, že tě budu chtít znovu vidět?" zvedlo se mu obočí.
Magnus se na odpověď jen usmál a ohlédl se za Alekovo rameno, načež i Alek zaslechl rychlý, přísný klapot matčiných podpatků a vedle ní pravidelný a stejně tak rychlý krok své sestry. Když se otočil nazpět k Magnusovi, po čaroději zbyly jen stopy ve štěrku.
Klíč ve své dlani sevřel pevněji, aby se ujistil, že tam stále je a že Magnusova nabídka stále platí.
Začátek a konec, příležitost a nová zkušenost. Magnus.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama