Okřídlené zlo (č.38)

25. května 2014 v 12:36 | Slečna Postradatelná |  Okřídlené zlo

38. kapitola

♫But I know you won't me leave 'cause you told me so and I've no intention of letting you go just as long as you let me know♫



Nahlížela jsem do Satanovi Bible aniž bych v ní četla. Rozmýšlela jsem se, co říct. Je na to vhodná chvíle. Daniel dorazil před půl hodinou a držel se co nejdál od Garestraye, který mu opět zabral místo na kanape. Samandriel jako obvykle studoval jednu ze svých knih. William seděl na opačném konci kanape, zřejmě také nijak nevyhledával blízký kontakt s démonem Podsvětí. Fakt, že je Garestray démon se dal ignorovat, ale ta jeho vlezle načesaná osoba ne.
Tak jo. Konečně jsem si dodala odvahy a uvnitř hořela nedočkavostí. "Zavázán světu, v kříži s dobrem, co unáhleným rozhodnutím bylo, to není hříchem, tak vem pánu Nebes, co bylo ti vzato, s jeho krví přijde tvé zlato." citovala jsem užitečnou část Bible a rozhlédla se kolem. Získala jsem si jejich pozornost, ale dvě a dvě si dokázal dát dohromady pouze William a Samandriel.
Williamova mrtvolně bílá tvář prozrazovala všechno. Vzpomněl si na den, kdy jej donutil Michael přísahat, kdy pán Nebes řekl: "Dal jsem si tu práci a mírně upravil prorokovy texty." Chamuelovy texty. Danou budoucnost nás všech. Michael by nikdy nedovolil svou prohru. Chamuel Přepsal své texty ku prospěchu pána Nebes. Přesně to jsem si uvědomila, když jsem objevila řešení přísahy a stejně tak si to uvědomoval archanděl s padlým bojovníkem Božím.
Samandriel s naprostou přesností přemýšlel nad slovy horlivého Druella: "Michael opět plánuje žádat Chamuela o přepsání Svatých textů. Poté už nebude záležet na dřívější šanci na úspěch. Osud bude přepsán."
"Co to znamená?" zeptal se Garestray, když to došlo i Danielovi.
"Michael musí zemřít." objasnila jsem bez ostychu.
"Perfektní! To abychom se všichni vyzbrojili do boje!" zajásal nevhodně. Vzhledem k houstnoucí atmosféře byla jeho reakce opravdu nepatřičná.
"Takto to nefunguje. Michael musí být zabit rukou zapřísáhlého." stáhla jsem si rukávy Williamovi mikiny, protože po informaci, kterou jsem všem sdělila, se místnost rázem ochladila. "V den navršení přísahy." dodala jsem a třásla se pouze strachem, že na něco takového není William připravený, ale jeho reakce mě překvapila.
"Udělám to." pevně se rozhodnul a já zavřela Satanovu Bibli.
Zavládlo hrobové ticho a jako střed místnosti jsem se citila nevysvětlitelně zranitelná. "Myslím, že už tu knihu nebudeme potřebovat." ticho se rozplynulo v rozpačitosti mých slov.
Téměř jsem si nevšimla, že v místnosti již není archanděl stejně jako mě minul Williamův odchod, když jsem se zamyslela nad Samandrielem. Rozeběhla jsem se ke schodům za účelem dohnat Williama a zeptat se. Položit jednu z otázek, na které bude muset odpovídat do konce svých dnů.
Vyběhla jsem ven do deště.
"Co chceš dělat?" křikla jsem, abych přehlušila syčení deště, když se voda dotkla jeho kůže.
"Musím se připravit." otevřel dveře auta, ale to už jsem stála u nich a bránila mu v nastoupení do vozu.
"Uděláš to samé jako tenkrát? Začneš se znovu spoléhat jen na sebe a mě z toho vynecháš? Prosím, znovu už ne." vlasy mi z culíku spadaly jako provázky podél tváří.
"Sama to víš nejlíp. Tohle je můj boj a nikdo mi v něm nemůže pomoci."
"Williame-"
"Mám zabít vlastního bratra! Po tom všem, co mi provedl, jsme stále rodina." měl pravdu, ale zároveň se nemohl více mýlit. Když zabije Michaela, andělé mu budou vděční na věky věků a já budu šťastná jako nikdy. Už žádní opeření zvědi na Zemi, jen jeden zmatený svět zla bez vládce a Boží bojovník zpět v plné síle.
"Ale pro Tebe-" načal zmáčeně "Pro Tebe to udělám. Jen mě nech se připravit. Slibuji, že před bojem se přijdu rozloučit." objal mě pevně a kapky deště přestaly syčet.
Kývla jsem s hlavou tisklou na jeho rameno. V den navršení přísahy z něj bude nový pán Podsvětí a aby se tohoto břímě zbavil, musí prolít vlastní krev.
Mířící zpět ke dveřím jsem mu věnovala letmý úsměv na rozloučenou. Za startu auta jsem vešla do domu a zamířila zpět k padlému a démonovi. Ke svému překvapení jsem zde objevila jen Daniela strnule sedícího na svém původním místě.
"Řekl 'Michael bude mít radost, že dědice bude moci poslat do Podsvětí vlastní rukou' a nechal mě tu s těmahle nepěknýma věcičkama." zvedl ruce nad hlavu, abych viděla pouta z černé mlhy, z moci démona Podsvětí. Stejná pouta mu svazovala i nohy.
"Ten-" do úst už se mi hrnuly všechny možné vulgární výrazy pro zrádce.
"Neplýtvej na něj slovy. Hned mi bylo jasné, že démon Podsvětí nemůže stát jen na té správné straně." dokončil v okamžik, kdy jsem se vedle něj posadila a zadívala se na černou mlhu.
"Neboj, za chvíli to zmizí." pohodlně se usadil a nátáhl nohy.
Chvíle znamenala velice široký pojem v našich rozhovorech, v tomto případě dvě hodiny. Postavil se a protáhl. Ani na špičkách zdaleka nedosahoval stejné výšky jako strop. Musel by mít zpět svá křídla, aby se dokázal dotknout stropu tyčícího se devět metrů nad našimi hlavami. Ve stejnou chvíli, co se posadil, se v místnosti objevil Samandriel. Kdykoli jindy bych ho viděla ráda, ale rozhodně v jiném stavu než teď.
"Zabil jsem Chamuela." oznámil Samandriel a místnost rázem utichla - Ne, že by předtím nezela mrtvolným tichem.
"To ale znamená-" nedokončil Daniel zmateně aniž by pohnul něčím jiným než ústy.
"To znamená, že jsem Nebi sebral budoucnost a vám dal svobodnou vůli, šanci na výhru." skácel se na zem. Chvilku jsme nikdo nic nedělal, proto jsem k němu pohotově přiběhla a sundala mu oříškové sako, které v pase prosakovalo krví. Archandělé jsou pouze vyšší třída, neprovází je prokletí jako padlé a Nefilim. Mohl by zemřít.
"Chamuel se nejspíš tak snadno nedal, že?" mluvila jsem s ním a mezitím utrhla kus jeho košile, zmuchlala jej a přidržela na krvácející ráně na boku. Nebyl to pěkný pohled. Zranění vypadalo jakoby se do Samandriela někdo zasekl, ale nemohl dál.
Jediný, kdo by nám teď mohl pomoci, byl zrádce Garestray, ale ve výběru mezi jím a nemocnicí jsem zvolila nemocnici. postupně prosákl i kus košile, kterým jsem ránu ucpávala. Děkuji řediteli školy za každoroční kurzy záchrany života pro celou třídu. Za dva dolary mi ta zkušenost stála každý rok.
"Dobře Samandrieli," načala jsem a povzbuzovala se k dalším krokům "- jenom prosím, zůstaňte s námi."
"Nejsem si úplně jistý, že tu zůstane s námi. Michael nechal ukovat všem výše postaveným služebníkům Nebes zbraně ze svého meče. V každém meči či dýce teď je úlomek Michaelova meče. To je vlastně i odpověď na otázku 'Proč je Michaelova meče jen polovina?'"
Samandriel nás nesmí opustit, i když předpokládám, že teď by byl raději mrtvý, když krví nasákl i ten stovky let starý koberec. Udělala jsem vedle sebe místo Danielovi a poručila "Zvedni ho. Musí do nemocnice." Ruce jsem si utřela do jeho saka a ustoupila padlému, když zvedal Samandriela, který už nevnímal a hlava se mu zakláněla přes Danielovu paži. Bez Samandriela jsme definitivně nahraní, i když toho v posledních dnech moc nenadělal a ještě chvíli nenadělá.
Daniel naložil Samandriela do pohodlí zadních sedaček a já si sedla na sedadlo spolujezdce. Sama bych netušila, že to někdy řeknu přes svou averzi k rychlosti vyšší 80 km/h "Šlápni na to."
Daniel neváhal a zkroucený se ohlédl dozadu, aby vycouval. Možná v tomto boji Samandriel nic nezmůže, možná je to jen mezi Williamem a pánem Nebes, ale je stále součástí týmu. Všichni až na Garestraye mi byli tak blízcí, skoro jako rodina. Samandriel nám bitvu s tyranem Nebes sám vyhrát nemůže, ale s naší pomocí může vyhrát alespoň bitvu o svůj život. On dal dohromady tento tým, a až na démona z Podsvětí, byl perfektní.
Samandriela okamžitě přijali na pohotovost. Nesnáším nemocnice. Z pomyšlení, že o dvě patra níže je márnice, mi naskakuje husí kůže i teď. Nemocniční prostory se nijak nezměnily od doby, co jsem tu byla já se Sam. Desítka sester a doktorů se seběhla kolem Samandriela, když ho přinesl v náručí padlý. Jedinou anomálií archanděla, kterou doktoři mohou odhalit, je zpomalený tlukot srdce. Vše v těle jim pracuje pomaleji, aby tak plynul i jejich život. Archandělé se podle Satanovi Bible dožívají tisíců let, aby, když se najde jeden z těch moudrých, mohl spolu s ostatními šéfovat Nebesům. Měli vše dokonale promyšlené, když pominu vládu tyrana a systém přísah a pasování.
To, co Samandriel provedl, považuji za víc než statečné. Dal svůj život v sázku, aby jsme měli šanci, i když tu je stále možnost prohry, kterou si připomínám nerada. Osud nás a andělů je pro něj důležitější než jeho vlastní.
"Postřeh." vyslal ke mně Daniel a hodil mi klíčky od auta. "Běž domů, měla by ses vyspat."
"Jsi si jistý?"
"Jen jdi. Neprobere se ještě nějakou chvíli." ujistil mě a já mu se svým díkem zmizela ve dveřích. Budu řídit druhé auto svých snů, ale za jakou cenu? Nasedla jsem na místo řidiče a vsunula klíč do zapalování. Samandriel se uzdraví. Není nikoho odvážnějšího a neústupného, svého života se jen tak lehce nevzdá.
Tiše jsem pootevřela dveře Thomasova pokoje a na nízké polici hned vedle rámu dveří mu nechala dollar. Dokonce si namazal chleba s marmeládou. Večeři většinou připravovala máma, byla to pro něj tedy nová zkušenost. Není divu, že v kuchyni zanechal takový nepořádek. Uklidila jsem máslo s marmeládou do lednice a pečivo vrátila do chlebníku.
"Jennifer-"
Trhavě jsem se postavila a přitom se uhodila o otevřená dvířka police připevněné na zdi. Málem jsem začala křičet, ale nechtěla jsem, aby se o jeho přítomnosti dozvěděl Thomas.
"Tati."

***

Prošel se do obývacího pokoje a já ho následovala. Umístil jehlu gramofonu na povrch desky The Beatles. Gramofon hudbu přehrával tlumeně a tiše. Nikdo se jej nedotkl celých sedm let, není divu, že se každý rok v zapomnění rozkládal.
"Odejdi." vyzvala jsem ho.
"Jenn, prosím. Vyslechni mě." řekl skrze tmavý plnovous. Vousy ho činily mnohem starším. Neměl vůbec nic říkat. Je tady. To jsem si přeci kdysi přála, ne? Aby se vrátil a daroval své rodině trochy falešného štěstí. Vždyť tohle je můj táta, musím mu dát šanci.
"Co jsi provedl, žes musel odejít?" do očí se mi nahrnuly slzy, ale já je s nasazením všech sil držela zkrátka.
"Zamiloval se." přiznal ze svého místa vedle gramofonu. "Archandělé nemají právo na lásku. Satan byl odjakživa mým dobrým přítelem a když jsem požádal, propůjčil mi svou knihu. Za pomoci jednoho z posledních nefilů jsem hledal kouzlo, které by mi darovalo lidskost, ale marně. Žádné takové kouzlo v knize není." povzdechl si tragicky a pokračoval "Deset let jsem úspěšně tajil svou rodinu, ale poté přišel čas odejít. Pokoušel jsem se skrývat a zároveň být s vámi, ale to nevydrželo déle než pár měsíců. Navíc, já a tvá matka.. Už mě nemilovala tak, jako dřív. Všechna má snaha stát se člověkem byla zbytečná a když jsem se na čas vrátil do Nebe, magie nefilim ze mě byla cítit na míle daleko. Stačil drobet neopatrnosti a zapletl jsem se se zákony. Těmi nejvyššími."
Venku zuřila bouře stejně jako v mé hlavě, když vynechám blesky, přesně takový šum se mi ozýval v uších. Měla jsem se převléknout hned po příchodu domů. Takhle na mě visela Williamova mikina a nijak nenapomáhala mému pevnému postoji.
"Myslel jsi při tom všem na mě? Na to, kolik padlých, démonů a bůh ví, čeho všeho ještě, se mě pokusí zabít? Když jsi odešel, byla jsem sama." z útrob se mi vydral zoufalý vzlyk. Tolik bych se k tomu zrádci toužila přitisknout a ujistit se, že je to můj otec, kterého jsem postrádala celé roky a nikdy se nesmířila s jeho odchodem, ale zároveň mě všechen ten vztek držel přikovanou na místě.
"Nic na světě jsem nepostrádal tolik jako Tebe a Thomase, ale kdybych zůstal, Michael by mě našel a s tím i Vás. Po všech světech by se rozneslo, že je tu bezbranný Nefil. Krutí démoni by Tě připravili o život a to jsem nemohl dopustit. Michael už něco tušil a mě obvinil za porušení nejvyšších zákonů, tenkrát se však nedopátral mé rodiny a já se skrýval na opačné polokouli. Celé ty roky jsem na vás myslel. Nesnesl jsem pomyšlení na to, že tu nechávám svou holčičku bez dozoru, jen s obyčejným strážným, kterého má každý. Uklidnilo mě, když si tě pod svá křídla vzal Boží bojovník. Nikdy by nedovolil, aby se ti něco stalo."
Tolik ho nesnáším zato, že mě připravil o možnost vést normální život dospívající divky. Tolik ho chci obejmout zato, že nás opustil pro mé bezpečí. Slzy protrhly pomyslnou hráz, kterou jsem vytvořila, aby viděl, že je jeho dcera silná, ale stesk přebil veškeré odhodlání. Stesk hromaděný v mé mysli po dlouhých sedm let.
"Nikdy jsi ani nezavolal."
"Věděl jsem, že tvá matka někoho má. Myslel jsem, že bude lepší pamatovat si ho jako svého otce namísto mě, proto jsem chtěl, abyste všichni zapomněli." vysvětlil. Mohl použít svou moc, ale zřejmě si tenkrát uvědomoval, že bych se začala ptát a máma by neznala odpovědi. Vypadalo by to zvláštně.
"Henryho nám máma představila teprve nedávno. Nesnáším ho. Nechtěla bych si ho pamatovat jako tátu namísto tebe." všechny jeho argumenty mě přesvědčili a já nevydržela stát na místě. Stačilo udělat pár rychlých kroků a obejmout ho.
"Chyběls mi, tati."
♫But I know you won't me leave 'cause you told me so and I've no intention of letting you go just as long as you let me know♫
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 6. června 2014 v 18:43 | Reagovat

Tati!! :D Úplně jsem si vzpomněla na tvůj koment u Šachovnice "...skoro to vypadalo, jako že tam přišel Gandalf." :D
Bože, to je úžasné! Už se těším až Míša zhebne :P :D
Akorát doufám, že si pohneš s druhým dílem - nechci tě podceňovat, ale v další kapitole bude pravděpodobně useknutý konec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama