Okřídlené zlo (č.37)

20. května 2014 v 17:52 | Slečna Postradatelná |  Okřídlené zlo

37. kapitola "Zrůda, která nespravedlivě zcedila vlastní krev ve válce spravedlnosti, sevřela žezlo a upevnila pomyslný slib věčné nadřazenosti."

Vím, vím, poslední dobou tu je skoro pořád jen Okřídlené zlo, ale já vážně nemám nápady na nic jiného. Možná v příštích dnech přibyde nějaký ten článek ke studentskému festivalu, na který jdeme zítra s Minikin a Row a stejně tak k Zombiewalku 2014, jež se koná v sobotu, s kým se tam potkám?


Stáhla jsem si vlasy gumičkou a zamyslela se jako každé ráno, co mou hlavu zasypaly problémy Nebes. Správným tahem bude oznámit to Williamovi jako prvnímu, protože jedině on má přednost před celým týmem. Je to doslova jeho boj a nikdo mu nemůžeme pomoci, ale proč se o to alespoň nepokusit?
Venku panovalo obvyklé Kalifornské počasí, kdy třicet stupňů je zima. V pokoji jsem si zatáhla záclony, abych se večer nevracela do hotové výhně. Slunce skrze skla, mytá každý víkend nevhodným prostředkem, svítilo jako přes stínidlo lampy. Prach se v paprscích mihal jen matně a já si vzpomněla na tělíska magie v domě čarodějky z Janöaru. Proč ji tak nazývají, když žije na kraji Kalifornie? Copak už se pojmenovaly jednotlivé části světů nějakým dalším mrtvým jazykem?
Zahleděla jsem se k oknu myslící na čekajícího Daniela a poté obrátila zrak k Alexandrově knize. Posadila jsem se na postel a s otevřením knihy vytáhla záložku. Zbývá posledních pár stran, které budou perfektní tečkou zasvěcení do situace Nebes za vlády tyrana.
Proč ctít otce, když za osud synů může? Michael se nesmířil se svým posláním, s dědictvím trůnu Podsvětí. Sám svolil temnotě, sám ji přijmul avšak odmítl břímě. Moc pána Nebes se rovná moci pána Podsvětí, tak proč ji nahrazovat? Proč hnít v zemi ztracených duší, když může velit sobě rovným a činit z nich ubožáky? A tak do války spravedlnosti svrhl bezprávím naději Nebes, naději na lepší život andělů. Růže se přely ve válce a Boží bojovník lehl pod náporem střeliva. Nevyzbrojen přišel do války, jako ubožák poután ke světu ztracena se vrátil. Bratrem byl povolán avšak už nikdy v něm bratra neviděl. Zrůda, která nespravedlivě zcedila vlastní krev ve válce spravedlnosti, sevřela žezlo a upevnila pomyslný slib věčné nadřazenosti.
Věty posledních stran ve mně mísily vztek s nenávistí k Michaelovi. Sám měl být Azraelovým nástupcem, ale nechtělo se mu promluvit se Smrtí jako sobě rovnou a přísahat Podsvětí věrnost do skonu.
Podivné zvuky na okně mě vyrušily ze zírání na koženou vazbu knihy. Dělo se něco netypického pro Kalifornii. Roztáhla jsem záclony jako když anděl roztahuje svá křídla a pohlédla na to nadělení. Kapky deště zuřivě dopadaly na sklo i parapet a přes skleněné tabulky pokryté vodou jsem mohla vidět rozmazaného Daniela, jak vystupuje z auta. Popadla jsem tašku, došla pro Thomase do jeho pokoje a sešla schody ke vchodovým dveřím, za kterými stál netrpělivý Daniel. Málem bych zapomněla, s čím se mi předešlý večer svěřil. Chtělo to pořádnou dávku odvahy pro takové přiznání. Můj kamarád je "exnarkoman". Nikdy tomu všemu, co se Daniela týče, neporozumím. Jde o osobu desítek tváří a stovek výmluv pro to, co dělá nebo cítí. Co cítí. Co cítím já. Co cítí William. Není to tak složité. Pro mě. Chce, abych si vybrala, ale já nikdy nevybírala mezi jima dvěma. Nikdy jsem nevybírala mezi Williamem a kýmkoli jiným.
"Je tam na nejvýš deset stupňů, tudíž nepředpokládám, že půjdeš v tomhle." prohlédl si mě od hlavy k patě a opřený o rám dveří čekal na odpověď.
"Ne, mami."
Usmál se.
"Dej mi pár minut." řekla jsem a popostrčila jsem k němu Thomase. Zvláštní, že on vlastnil alespoň jednu pláštěnku a já se spokojila s pěticí mikin. Ze schodů jsem na něj křikla "Můžeš jít dál!".
Převlékla jsem se do džínsů a přes bílé tričko si vzala černou sportovní mikinu. Nějaký ten déšť Kalifornie pamatovala, ale nikdy nešlo o provazce vody snášející se k zemi. Stejného promočení bych dosáhla, kdybych se šla sprchovat v oblečení. Stačila jen desítka metrů než jsme doběhli k autu a mé vlasy se daly ždímat.
"Tohle je ta chvíle, kdy bych ti měl dát svojí bundu, ale sám jsem špatně vybavený." zajel si prsty do mokrých vlasů. Nikdo nečekal, že se Nebesa rozlobí v nejteplejší den roku. Kalifornie se dnes bude plnit zmáčeným obyvatelstvem, auty s podvozky od bahna a zklamanými nadšenci grilování. Daniel se naposledy otočil na malého Thomase a zkontroloval, jetli má zapnutý pás, aby mohl bezpečně vyjet. Zapůsobila na mě jeho starost a hlavně to, že si uvědomoval, že jízda s ním je mnohdy sebevraždou, když řídí jen jednou rukou a v druhé drží plechovku KofeinPRO. Někdo v autě je holt smrtelný a Daniel na to bere ohled.
Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamyslet, ale.. Proč se Thomas hojí pomalu? Proč zapadá mezi normální děti? Nabízí se pouze jediná odpověď pro takové otázky. Nechtěla bych tomu věřit ani v těch nejhorších nočních můrách, ale zřejmě to tak je. Jedinou odpovědí je - Protože Henry. Otřásla jsem se při představě, že máma tátu kdysi podvedla. Gabriel - táta - Charles se zdál místy nepřítomný posledních pár let před oficiálním odchodem. Možná jim to neklapalo a máma si připadala zanedbávaná a pak se objevil Henry a.. Odmítám nad tím dál přemýšlet. Ať je to jakkoli, Thomas je můj malý bráška a vždy ho budu pomyslně mít pod svými křídly.
Podívala jsem se na mobil, abych se ujistila, že ještě nezačala škola, ale namísto hodin mi stanulo na mysli něco jiného. Každý večer jsem usínala s mobilem v ruce s nadějí, že slova Nefilim mohou mít více významů, ale stále z toho vyplývala jediná možná alternativa. Na displayi se zobrazila fotka jedné ze stran Satanovi Bible s řešením pro Božího bojovníka. Podívala jsem se na Daniela a zamkla obrazovku, jako kdyby padlý uměl číst v mrtvém jazyce. Těžce jsem zapadla do opěradla sedačky.
"Něco nového?" zeptal se jen tak mimochodem.
První to bude vědět William, nikdo jiný. Po Danielově nedávném přiznání ke své závislosti by si zasloužil nějakou informaci z mé strany. Svět je nespravedlivý a stejně tak mnohdy jednání nás všech. Odpoledne jim to povím. Všem pohromadě.
Takto už to dlouho nevydržím. Samandriel už se musel dávno přesvědčit o Danielově loajalitě, tak proč nevrátit černé ovci rodiny to, co si zaslouží? Možná bude těžké vrátit Danielovi zpět jeho místo ve společnosti andělů, ale ani při nejmenším nepochybují, že by to bylo pro Daniela obtížné.
"Jenno?" připomněl se znovu.
"Promiň," zmateně jsem se nadechla "- Brzy se to dozvíš s ostatními."
***
Naštěstí jsme na hodinu slečny Baunceové dorazili včas. Kdyby ne, Daniel by jí určitě rád připomněl, co se odehrálo mezi ní a ženatým profesorem v úklidové místnosti. Na většině hodinách vlastně chyběl. Postupem času byl v Pekle potřebný jako každý člen armády, jako voják. Vše poprvé dávalo smysl, alespoň v jednom ze všech ohledů. Proč by měl mít Daniel více volného času, zatímco jemu rovni pracují? Tohle je přeci nespravedlivý svět, tak proč Satan neudělá výjimku? Stejná odpověď - Tohle je nespravedlivý svět.
Daniel odešel hned po první hodině.
Kathrin se od útoku padlých chovala zvláštně. Přestala se se všemi bavit a uzavřela se do sebe. Doslova pohrdala studenty i učitelským sborem. Způsob, kterým však mluvila se mnou, byl milý, manipulativní a trochu vlezlý. Možná ji jen začali studenti odmítat a tak si přišla nejlépe ve společnosti sebe samé, mnohdy i mé. Stejně tak to bylo chvíli se mnou, když Josh chodil s Kat a Emma ukázala svou pravou tvář. Byla jsem sama v tom neandělském smyslu. Bděl nade mnou můj strážný dokud nepadl a teď dělal zpola jeho práci často Daniel. Sám si říká "strážným na volné noze". Vždy poblíž, připraven na cokoli - pokud tedy neslouží Peklu.
Po škole jsem seděla na stejné lavičce jako kdysi, když se William vrátil z Minnesoty a přísaha se dala do běhu.
"- slib mi, že pokud dojde k navršení přísahy, nebudeš se mě snažit najít."
Vzpomínala jsem hořce na jeho slova. Už si ani nepamatuji svou odpověď. Ať byla tenkrát jakákoli, teď zní jasně - Ne. Nasadila bych vlastní život, abych tě našla.
Po tváři mi tancoval výraz zděšení, jako když vám před obličejem prolítne frisbee. Kathrin mě opět zastihla nepřipravenou.
"Ahoj, Kat." nechala jsem odtancovat výraz zděšení a usmála se.
"Ahoj, ahoj. Napadlo mě, že bychom mohly zajít do kina nebo nakupovat, co ty na to?" mluvila rychle a nadšeně.
"Hodí se mi to až za týden." - protože to ze mě bude buď troska, která potřebuje utěšit, nebo nejšťastnější osoba na světě, jež bude chtít slavit.
"Fajn, ještě se domluvíme." usmála se a posadila se vedle mě "Je tu celkem zima, co?" poznamenala aniž by se sama klepala "V předpovědi přitom nic takového nehlásali. Měl být nejteplejší den měsíce."
Nebesa se zlobí. Michael si jen hraje na boha a dělá z Kalifornie močál. Kazit životy druhých mu působilo nesmírnou radost.
"Tak jo. Fajn pokec. Měj se." usmála se a s ostychem pozvedla ruku na rozloučenou. Pospíšila si s taškou nad hlavou k autobusu, aby se její tričko Illinois 1956 nepromáčelo ještě víc. To mi připomnělo, jaká mi je ve skutečnosti zima. Lavičku kryl dub, ale dopadající voda si našla cestu i skrze korunu stromu. Černá sportovní mikina teď chytla mnohem černější odstín v kombinaci s vodou a stejně tak mé vlasy se zkroutily v barvě podobné višňovému dřevu. Pokud se o mně dosud nedalo říci, že jsem ubožák, rozhodně tak při nejmenším vypadám. Škola se uzavírala hned, jakmile ji opustili všichni studenti a já se nemohla schovat ani pod přístřeškem zastávky, jelikož ostatní studenti tam mačkajíc čekali na další autobus.
Přede mnou zastavilo lesknoucí se Audi, jedno z modelů A8 z roku 2010. Další auto mých snů. Další auto, které jsem si mohla prohlížet pouze v katalogu.
"Nastup si." řekl příjemně známý hlas a já jej poslechla. Vlastně jsem si nepřála teď slyšet nikoho víc. "Dávám ti deset sekund na rozdýchání skutečnosti, že sedíš ve svém vysněném autě a pak ti dávám rozkaz políbit mě." zářivě bílý úsměv jsem neviděla, tak dlouho, jako jeho samotného.
Přejela jsem prsty po koženém potahu sedačky a zmáčkla několik různých tlačítek nad rádiem. Zapnula se klimatizace, spustila jsem stěrače, vysunula držák na kelímek a netušila, jak to vše vrátit do normálu. Rádio tiše hrálo jednu ze skladeb Green day. Nečekaně mě políbil a má spodní čelist zapadla do jeho dlaně jakoby do sebe odjakživa pasovaly.
"To bylo jen pět vteřin." špitla jsem pobaveně.
"Desítka byla jen výstřel do tmy." pozvedl koutek a opětoval mi další toužebný polibek. Neviděli jsme se od jeho schůzky se Satanem. Stačilo si dát dvě a dvě dohromady, protože, kdo jiný byl podroben přísaze ze čtyř světů a je nám plně přístupný? Jedině Satan. Toto byl moment, kdy jsem litovala, že jsem se po něm předtím nesháněla. Chtěla jsem vědět, jaké to bez něj je, nebo bude, ale teď? Nedokážu si představit, že by mi měl zmizet jen na sekundu z dohledu.
Nastartoval a ja se překvapeně odtáhla. Motor byl tichý jako zaplá klimatizace, která vzhledem k mému promočení nebyla dobrý nápad. Po sekundě, kdy si všiml, že se třesu, ji vypnul a zapl naopak vyhřívání. Natáhl se na zadní sedadla a podal mi svou mikinu. Voněla jako.. jako On. Nikdo by nedokázal pojmenovat vůni, která mu náležela. Jarní květiny, čerstvě posekaná tráva, déšť a jižanský vítr. Vůně slabá jako stébla travin avšak každý, kdo Williama zná, by jej nespojil s nikým jiným.
Poděkovala jsem, svlékla ze sebe mokrou mikinu a přetáhla si přes hlavu šedivou látku s nápisem New York Yankees. Tričko starého fotbalového týmu, nestárnoucí klasiky.
Myslela bych si, že déšť bude to jediné, co mě zastihne nepřipravenou, ale jak se zdá, je tu spousta věcí, kterými se nechám překvapit, či vyvést z míry..
Trvala jsem na tom, aby mě ještě odvezl domů, abych se převlékla do suchých a pokožce mnohem příjemnějších věcí, a on nic nenamítal. Možná, kdybychom nezastavovali, vyhli bychom se dopravní zácpě na jedné ze čtyčproudových silnic u pobřeží. Auta si od sebe nedržela ani metr odstup a tak není divu, že do sebe občas jemně narážela. William se díval na auto před námi. Prázdně a nečinně. Tak jako často Daniel, teď jsem ale poznala, že něco není v pořádku. Ruce na volantu se mu třásly. Ať potřeboval dávku čehokoli, položila jsem svou ruku na jeho, abych mu dodala to, co mu schází, ale v tu chvíli jsem netušila, že dělám chybu. Jakmile jsem se dotkla hřbetu jeho ruky, trhavě jsem ji odtáhla. Žhnula mnohem víc než celé jeho tělo kdysi po návštěvě čarodějky z Janöaru.
"Ublížil jsem ti?" zeptal se zmatkem v hlase. Při tom přestal svírat volant. Jediná škoda, kterou způsobil, byla seškvařená kůže na volantu.
"Sakra!" zaklel pro sebe tiše, ale útočně.
"Ne, ne, ne, ne ne!" vyhrkla jsem, aby se necítil provinile. Nebyla to jeho chyba. "To je v pořádku."
"Moc mě to mrzí." pronesl ztrápeně a požádal mě, abych otevřela okénko na jeho straně. Vystavil své dlaně dešti, přičemž jsem slyšela syčící kapky vody na jeho rukou a bolestně zamrkala. Nepatrná spálenina na mé ruce se zahojila pár sekund po odtažení, ale bolest mě varovala ať se ho nepokouším znovu dotknout. Nejsem si jistá jaká skutečnost bolela víc, jestli již uzdravená spálenina na ruce či fakt, že se ho právě teď nemohu dotýkat aniž bych musela zaplatit cenu krátkého utrpení.
Okénko se vysunulo zpět a deštivý šum ustal. Mokrými dlaněmi si zajel do vlasů "Takhle to je už pár dní. Skutečnosti, kterých si druzí často ani nevšímnou, mě dokáží vytočit a takto to dopadá. Nevesele se usmál a zahleděl se kamsi ke spojce. Teď jsem si byla alespoň chvíli jistá, že mě nepopálí. Vzala jsem jeho dlaň a konejšivě ji promnula palcem.
"Je to v pořádku. Nemůžeš mi ublížit." natočila jsem si jeho tvář ke své a opět ucítila bodnutí u srdce, když jsem si vzpomněla na to, co dnes budu muset říct několika podobným párům očí. Pohladila jsem ho po tváři a vrátila se zpět do pozice spolujezdce, když mě vyrušil klakson auta za námi. Zástup aut už dávno prořídl a mi se mohli posunout dál. Alespoň v něčem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 23. května 2014 v 20:36 | Reagovat

Sakra, to je všechno tak zamotané, až bych se nejradši roztočila do kolečka! :D No tak SP, dej sem další, já už chci vědět, jak to dopadne!!  I když to znamená konec :/ O.o :D
A jak to bude se vztahy? Možná mi to jen tak připadá, ale Jen poslední dobou prostě drží víc Dannyho než Willa O.o Nebo já nevím... Víš, že tento případ je naprosto vyrovnaný? Jsem moc zvědavá, kdo to nakonec bude O.o
(P.S.: Nemohla jsem si nevšimnout všude se vyskytující kofeinPRO plechovky :D)

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 24. května 2014 v 21:14 | Reagovat

P.S.: Zapomněla jsem dodat, že se mnou se bohužel nepotkáš .( :D
Ale určitě někdy naše ukecám a dáme si spycha :D xD :3333

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 25. května 2014 v 12:20 | Reagovat

[2]:Jasná věc! :D :3

4 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 25. května 2014 v 13:46 | Reagovat

[3]: Už se moc těším! :3333 :D
Buď budu plácat pátý přes devátý, nebo se budu jen stydlivě usmívat '.' :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama