Okřídlené zlo (č.36)

17. května 2014 v 21:59 | Slečna Postradatelná |  Okřídlené zlo

36. kapitola "Na konec jsou všechny texty moc krátké"



Týden. Zbývá tak málo času a já stále nemám odvahu povědět Williamovi, co musí udělat pro zrušení přísahy a svou záchranu. Hledala jsem usilovně nová řešení. Navštívila jsem několik místních knihoven s nadějí, že budou skrývat snadnější alternativu avšak marně. V nejbližším knihkupectví jsem se sháněla po knize "Boje andělů" avšak dotěrný démon Podsvětí jí označil za nepřínosnou. Pomalu mi docházely nápady, ale když jsem si dnes vzpomněla na čarodějku z Janöaru, nebylo nic ztracené. Garestray věděl úplně všechno. Znal kontakty na každého v USA a na důkaz toho si předešlý den volal s Oprah. Dokáže být velice přesvědčivý a rád všem tvrdí, že jediná pravda je ta jeho. Dal mi adresu na čarodějku z Janöaru. Samotný dům popsal jako kus zeleně v nudné jednotvárnosti. Okamžitě jsem věděla, když jsem jej spatřila na vlastní oči. Na místo jsem dojela máminým Fordem, opět neměla nejmenší tušení, že jí kradu auto. Nastalo i pár chvil pomyslných díků Henrymu, když jí například slíbil výlet do hor, který spolu budou absolvovat ještě několik dní. Ani si nevšimne, že Ford zmizel.
Zaparkovala jsem u chodníku před domem a vystoupila. Stavba by zapadala mezi ostatní domky, kdyby se po jejích zdech nepnul břečťan stejně jako kolem oken a branky. Břečťan stejné barvy jako její šaty při poslední návštěvě v den zasedání. To byl také mimochodem den, kdy se Gabriel - táta - Charles ukázal své dceři a ani ji neobejmul, i když by stačila i omluva za sedmiletou (témeř osmiletou) nepřítomnost.
Otevřela jsem branku, protože nikde kolem se nenacházel zvonek, a vešla do zahrady. Šlo jen o pár metrů před domkem, které pokrývaly nádherné, rudé růže s trny ostřejšími než hroty šípů. Zeleň v dnešním slunečním dni neráčila ani povadnout jako na zahradách druhých. Krvavá růž připomínala odstín čarodějčiny rtěnky a pohyb listů v horkém vánku napodoboval linku jejích úst při pronášení latiny.
"Příroda se upíná k magii, proto ten plevel." otevřela dveře a já odtrhla zrak od květin "- Pojď dál." vešla dovnitř a já přímo za ní. Chodba ani obývací pokoj se nijak nelišili od domů běžných, spořádaných dam Kalifornie.
Její kostnatou postavu obepínaly tentokrát tmavě hnědé šaty ze sametu s límcem zdobeným zlatou výšivkou okvětních lístků. Vlasy jí divoce bičovaly ramena při chůzi , vínové podpatky klapaly o povrch lesklé plovoucí podlahy a její oči nijak nepřekvapila má přítomnost. Viděla naši skupinu bojující za pravou spravedlnost pouze jednou a ze všech, spolu s Garestrayem, je nejlépe informovaná.
Pověděla jsem jí o všem, co se psalo v Satanově Bibli. Jak jednoduché by pro mě bylo udělat něco takového namísto Williama. Ani čarodějka z Janöaru nehledala jiný způsob, alternativu vhodnější pro padlého božího bojovníka. Nemuselo by to být pro Williama tak těžké po tom všem, co mu Michael provedl. Nebude chtít být jako on.
Klapot vínových podpatků utichl, když se posadila vedle mě a nabídla mi šálek bílého čaje. Čaj jsem neviděla tak dlouho jako domácí kávu. Ode dne, kdy to všechno začalo.
"Když jste četla Chamuelovy texty, tak snad víte, jak tohle skončí?" za příchod pro položení této otázky, mi to stálo bez ohledu na odpověď. Samandriel tvrdil, že je jediná, kromě Chamuela, která ví, co se píše ve svatých textech - proroctví Nebes - Nejasné budoucnosti.
"Má drahá, na konec jsou všechny texty moc krátké a jsou věci, které ani já vědět nechci." usrkla čaje při čemž se jí rudá rtěnka otiskla na kraji hrnku. Odložila svůj šálek na skleněný stolek, který se do místbosti vůbec nehodil, a ruce si založila do klína.
"Takže jste ho nečetla. " řekla jsem si pro sebe, abych uvěřila, že odpověď zatím nikdo neznáme. Kdybych věděla, jak to skončí, mohla bych se s tím alespoň smířit či se radovat, ale takto? Mohu se pouze obávat.
Obývací mistnost na stěnách zdobily mdlé obrazy znázorňující smrt Krista a ve zkratce se dal i vnitřek domu označit za naprostý originál plný nevýraznosti, která si dokonale protiřečila se zahradou. Zároveň jsem však nikdy neviděla tak živoucí prostory. Magie se jako tělíska prachu vznášela ve slunečním světle otevřeného okna. Uvnitř zůstávalo chladno i přes vysoké teploty venku. Z domova jsem dnes vyrazila v šortkách a kostkované košili, abych si opálila alespoň nohy v těch několika minutách denně, co jsem na Slunci. Těch pár minut běžně tvořila školní přestávka na oběd a kradení aut rodičům.
Na zemi se o zeď opíral jeden ze starých obrazů, tento se však Krista týkal jen letmo. Znázorňoval pád anděla. Před očima jsem naprosto jasně viděla Williamův pád a zabolelo mě u srdce, když jsem si vzpomněla, že v jeho případě jsem se mohla přetrhnout, abych mu pomohla, ale co dělám pro Daniela, aby získal zpět svá křídla? Každým dnem ho nechávám klesat níž a níž až jej bude, podle Samandriela, čekat stejný život jako Lucifera. Jak mohu ve svém zaslepení vidět pouze Williamův problém? Vlastně by mě zajímalo i to, jak dopadla jeho schůzka se zapřísáhlým, ale stejně tak ráda bych opět promluvila s Danielem. O čemkoli. O jeho minulosti řízené Tenebrarumem, nebo o naší společné nenávistí k démonu Podsvětí.
"Je jiný způsob než pasování, jak vrátit padlému křídla?" vypadlo ze mě, když už jsem stála u vnější strany vstupních dveří na odchodu.
Zadívala se na mě pohledem přísnějším než by dokázal kdokoli jiný a nadechla se.
"Jennifer," načala "- je několik druhů magie," nebeská, pekelná, magie Nefilim a.. moc démonů Podsvětí "- a když se příslušník Nebes rozhodne užít magii Nebeskou pro odebrání křídel a následný pád, je víc než jasné, že nestojí o stejného neposlušného anděla na Nebesích znovu, tudíž neexistuje žádné kouzlo Nebeské magie pro navrácení křídel." do tváře jí spadnul pramen vlasů černých jako uhel.
"Ale co magie Nefilim?" navrhla jsem. V takovýchto chvílích mě neodbytnost nikdy neopouštěla.
"Jak může neokřídlená rasa dát něco, co sama nemá?" pronesla poeticky.
"A co-"
"Neobracej se na magii Pekel a Podsvětí. Před Satanem byli mnohem krutější vládci užívající své magie naplno a to ani nemluvím o Podsvětí," dívala se na mě jako babička na vnučku, která upustila hrnek. "- jak může Peklo či Podsvětí vrátit něco nebeského?" její přísný pohled se změnil ve výraz zamračeného štěněte. Nalezla zalíbení v odpovědi řečnickou otázkou.
Tudíž zbývá pouze pasování. Pasování pánem Nebes. Pasování se nepočítá do žádného druhu magie, jelikož je přirozené pro většinu světů, ovšem. Opět se mohu navrátit do temnot vlastní zaslepenosti, protože vede k jediné možné alternativě. William se jediný silami rovná pánu Nebes, tudíž by byl i vhodným nástupcem a když se jím má stát, musí být zproštěn břemena přísahy, aby se i Daniel dočkal své odměny. Zachráním Williama, odměním Daniela, naštvu Samandriela. Perfektní.
"Rozumím."
Zbývá týden a dnes je správný čas na odpověď pro celý tým, kterou jsem usilovně hledala. Možná to William odmítne, ale pokud se tak stane, stále tu bude hrstka dalších, co si nebudou přát nic jiného, než to provést za Williama. Kéž by to takto fungovalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 23. května 2014 v 20:30 | Reagovat

Och bože, dejte mi někdo dýchací přístroj!! :D
Moc mi nedochází její plán, ale stejně jsem zase jak na trní :D
Ještě jedna kapitola pokud to má useknutý konec, tak tě asi láskou uškrtím SP!! :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama